Jsou místa, kde jsem byl ve Skotsku desetkrát, někde dvacetkrát. K ničemu to nebylo. Nedalo se fotit: nebylo světlo, pršelo, nebo se prostě nic nedělo. Když říkám na svých Fotoexpedicích, že fotíme stíny, na Fotoexpedici ve Skotsku se to vyjevuje o to více. Když vám prostě nesvítí, máte smůlu.

A já těch 11 let jezdím na jedno míst na severu, v jiném místě jezera je zřícenina hradu, kde se šíleně turistů, nemá cenu tam jezdit. Jezdím jinam. Tohle se mi povedlo po 8. návštěvě v roce 2019. Kdy jsem fotil ve Skotsku poprvé s redakčním fotoaparátem SONY A7III . Jinak jich mám samozřejmě více, ale loni jsem vzal na zkoušku s sebou „sonku“. Více o samotné fotce a její příběh je na linku níže.

Přečtěte si celý příběh fotografie Skotsko:8x na stejné místo

Nerad se dopouštím toho, abych proseděl hodiny nad jednou fotografií u počítače. Existují ale výjimky, jež složitý postup v digitální světě, ospravedlňují a přímo si vyžadují složitější zpracování.

Chci vás tentokrát zavést do kraje daleko na severu Skotska, kam se vydává jen málo turistů, ale pro fotografa je to kraj zaslíbený, fotogenický a zcela vás pohltí.  Tento příběh fotografie věnuji jedné černobílé fotografii sestavené z devíti expozic.​

Přečtěte si celý příběh fotografie Skotsko: zapomenutý kus země na severu

Na to místo – Man of Storr – šplháte většinou úplně sami, protože je brzy ráno. To je ta lepší zpráva, ta horší je, že u toho většinou fouká nebo prší. Když jsme tam společně stoupali s ostatními členy FOTOEXPEDICE SKOTSKO v roce 2017, bylo to nejhorší počasí, jaké jsem tam zažil.

Nakonec se ale podařilo udělat díky světlu od východu Slunce výborné fotografie. Stálo to za tu námahu a překonání sama sebe.
​

Naše tradiční lokace se nám schovávala celý týden.
Bořky přinesly i nějaký déšť, ale na nějaké příznivé počasí to nevypadalo. Díky tomu, že perfektně znám toskánský terén, kam jezdím už deset let, uvědomil jsem si, že jednou ze skrytých dominant, kam turisté moc nechodí je pole za Capella de Vitaleta.

Vytrvali jsme a těsně před západem jsem naši akci doplnil o návštěvu tohoto místa. Mraky se sice honily po obloze jako zdivočelé stádo, ale s neutrálním šedým filtrem se podařilo něco namalovat.

Přečtěte si celý příběh fotografie

Viděl tu rytinu 1000x. V knize Tajuplný ostrov Julese Verna znázorňuje kapitána stojícího na skále u moře a vyhlížejícího loď.

Ten obraz nosím v hlavě pořád. Připomínám mi dálky, nespoutaný oceán, divokost přírody a nevyzpytatelnost přírodních zákonů.

Několikrát jsem vstával ve 3:30, aby za hodinu pochodu stihnul východ slunce, který je v létě kolem 4:30. Tato lokace je na fotografy obzvláště přísná.

Přečtete si celý příběh fotografie.

Na některá místa se fotografové vrací opakovaně a má to svůj význam, zejména u krajinářské fotografie. Pokaždé jsou tam totiž jiné světelné podmínky a jiné stíny.

Na naší Fotoexpedici Moravské Toskánsko se totiž vracíme k jedné třešni, která je součástí této malebné krajiny. Co až když už nebude?
​
Přečtete si celý příběh fotografie.

Fotografové si vždycky najdou téma pro focení. A to i v dubnovém sychravém počasí, kdy prší, sněží, fouká a v krajině jakoby není co fotografovat.

Jenže ona ta příroda je tak bohatá, že je vždy co fotit, když nemáme právě slunce, umíme si pomoci zábleskem. Přečtěte si příběh této fotografie.
​
Přečtete si celý příběh fotografie.