Krajina je v Toskánsku jiná, než jsme zvyklí u nás. Malé srovnání snad snesou jen lány u Kyjova na Moravě, kam jezdíme také dvakrát ročně fotografovat.

Fotoexpedice do Toskánska pro mě na začátku představovala velký oříšek z hlediska fotografické krajinářské výbavy, jež bych si měl vzít s sebou. Přestože máme většinou naše expediční auto “na dosah”, vracet se do auta kvůli objektivu se mi nechce, protože ztrácím čas, často v době, kdy je nejlepší světlo, třeba zlatá hodinka.

Také musíme brát v úvahu, že doporučení se tradují mnoho let a odráží svou dobu. Před mnoha lety byly objektivy s ohniskovou vzdáleností nad 400 mm spíše raritou. Krajina se musela spíše uchodit se stativem přes rameno. Což o to, děláme to i dnes –  a rádi, ale situace se mění, technika je vyspělejší a výrobci pro nás vyrábí stále lepší a dokonalejší objektivy. Ty nám pak umožňují mnohem lépe komponovat a pořizovat lepší krajinářské fotografie.

Doporučení zahodíme, vydáme se do terénu
Doporučení budeme ignorovat a vydáme se do toskánské krajiny. Já se ze svého křesla letmo podívám do katalogu Lightroomu. Chci zjistit, jaké podíly mají ve skutečnosti jednotlivé objektivy v mém toskánském portfoliu. Výsledky vypadají takto:

V krajině musíte spoustu fotografií stejně “uchodit”. Nestačí postavit se na kopec a čekat, až se slunce opře do mlhy. Musíte se neustále pohybovat, musíte hledat nejlepší pozice, skočit do auta a rychle se přesunout a pak vběhnout do pole a oranicí se dostat do správného úhlu.

Když se vám poštěstí a podaří se vám najít to správné místo, potřebujete mít u sebe fotografickou výbavu, která vám dovolí sejmout scénu v nejlepší možné kvalitě. A bohužel platí: čím dražší, tím vyšší  kvalita. Nechytejte mě za slovo, jsou výjimky, ale tato úvaha snese jistou úroveň zjednodušení.