FOTOreportáž: právě probíhá fotoexpedice toskánsko jaro 2019

Z každého dne mé poslední velice úspěšné Fotoexpedice do Toskánska vám chci ukázat jednu aktuální fotografii. A protože tam nejezdíme na otočku, ale opravdu pořádně zafotit – na některé místa pochopitelně i opakovaně – bude fotek celkem 7. Nejraději bych vám z některých dní ukázal ještě další fotografie, ale na to není teď prostor a nechci vás zahlcovat.

Kdybyste chtěli jet se mnou do Toskánska fotografovat, další termín mám vypsaný na 21.9.2019
Martin Kamín

Picture

​Začneme nedělí
Expozice na jasném místě za výtečného počasí a v podstatě velice jednoduchá. Jen jsem použil šedý neutrální filtr, který mi expozici prodloužil na zhruba 30 sekund. Snažím se vyhýbat nejrůznějším inženýrským projektům jako 24 expozic, dvě řady, HDR 3x, protože to už není fotografie, ale inženýrská odysea. A já jezdím lidi na fotoexpedice učit fotit a ne vysedávat u počítače a matlat se s myší 🙂  A když se člověk chce něco naučit, dokáže to.


Den druhý jsme vstávali na brzký jarní východ  na známou lokaci, abychom zkusili zachytit krásnou scénu proti slunci se stíny v krajině. V podstatě fotografie „must have“ z Toskánska. Naštěstí mám v sobě intuici a za ty roky jsem se naučil přesně předpovídat přesně počasí, takže vím, kdy bude druhý den mlha – co že ukázalo v úterý tuším.

Úterý už bylo jasné, protože den před tím nám popršelo a v noci byla hezky jasná obloha a vychlazená pole. Takže jsme vyrazili opět, ale tentokrát to stálo za to. Takové podmínky zažívám snad 3-4x ročně a pokud jste se mnou, tak máte štěstí, protože tohle štěstí já přitahuju z celé Itálie k sobě.

Středa byla extrémně výživná. Celý den ideální aprílové počasí, mělo pršet, tak jsme vyrazili do Sieny, což je vlastně nejlepší, protože Del Campo nebo Duomo di Siena jsou nádherná místa pro focení. A to jsme nevěděli, co nás čeká.

Když jsem tuhle fotku ukazoval místním kamarádům, nevěřili, že to není montáž, jenže oni užívali svátek, no tak nebyli ve městě 🙂 My jsme si zase užívali krásné focení.

Čtvrteční raní vstávání a čekání na nemlhu. No bylo to přesně tak, že jsme si tak přáli zase mlhu, že jí bylo nějak hodně, takže celá ta oblast, kam jsme vyrazili, tonula několik hodin v mlze, ale jak se tak začalo vybírat a mlha se nechala strhnout stoupajícím horkým proudem…

​Jak říkám, to neukecáš 🙂

Pátek už jsme lovili jen speciálnosti, ale také jsme se dočkali malého zázraku, co jsme na lokaci přijeli trošku později – o minuty, jak to tak bývá, ale vydrželi jsme a příroda nás odměnila. Třeba touto scénou, kterou prostě nenamalujete. Ale pro mě je to dost typické toskánské.

A poslední tak trošku jinou, protože jsme lovili světlo na jedné lokaci a já si vzpomněl, že mi v kufru leží letadýlko. Znám tam každý stín a kout, tak jsem se proletěl na tři místa, která jinak vyfotit nejdou. Snad mi tento malý výlet strpíte.