Lofoty, Norsko: Fotografování polární záře a drsné krajiny – čím méně oblohy, tím lepší fotky

Lofoty jsem měl v hlavě roky. Protože tam jako fotografové můžeme za polárním kruhem fotografovat nízké zimní světlo s dlouhými stíny. A protože tam panují drsné podmínky podobné Skotsku, kam spolu jezdíme.

Měl jsem svá očekávání a představy, a o to, jak se naplnily se s vámi chci podělit. Přesto mě tohle souostroví překvapilo víc, než jsem čekal. V dobrém i ve zlém.

Lofoty geograficky

Lofoty jsou souostroví u severozápadního pobřeží Norska, které leží za polárním kruhem — a díky Golfskému proudu tam nezamrzá moře. Golfský proud dělá z téhle části světa klimatický paradox. Táhne se přes dvě stě kilometrů podél norského pobřeží, tvoří ho desítky ostrovů spojených mosty a silnicí E10, která je páteří celého souostroví.

Malá poznámka k tomuto videu, které vzniklo zcela spontánně tak, že jsem fotografii pomocí AI proměnil na krátké video, které může být v některých případech trošku více vypovídající. Ale proě ne, když ty nástroje máme k dispozici. Nebo jste věrní 100% fotce?

Krajina je dramatická způsobem, který fotografie sotva zachytí — strmé skalní štíty padají přímo do moře, mezi nimi leží rybářské vesničky s červenými a žlutými domy na pilotech nad vodou. Nejznámější jsou Henningsvær, Reine, Nusfjord nebo Hamnøy. V létě sem míří turisté za půlnočním sluncem, v zimě fotografové za dramatickým světlem a polární září.

Cesta do Lofot

Letěli jsme do Bodø, odtud trajektem. Na palubě cestou tam jsem foťák nevytáhl — byla už tma a měli jsme dost problémů zvládat šílené kymácení trajektu.

Zpáteční plavba pak byla jiná. Slunce v únoru na Lofotech zapadá kolem čtvrté odpoledne a právě tehdy jsme byli na palubě. To světlo si pamatuji, krásně to malovalo.

Termín jsem nevolil já, ale organizátor skupiny — a skupina nebyla výhradně fotografická. Takže spousta kompromisů a méně času na lokalitách, než jsem zvyklý, a nastávaly odchody od místa někdy ve chvíli, kdy se světlo začínalo lámat správným směrem.

Naučil jsem se znovu pracovat rychle. Fotografovi to paradoxně může dát víc než neomezený čas — přestanete čekat na ideální podmínky a začnete pracovat s tím, co je. To je základ krajinářské fotografie.

Počasí a fotografická výbava

Klimaticky jsou Lofoty blíž Skotsku než pevninskému Norsku — Golfský proud dělá zázraky. Zatímco na pevnině bylo minus dvanáct, na ostrovech kolem nuly. Vítr ale nefoukal od moře, jak jsem čekal — foukal z pevniny, ledový, suchý, bez milosti nebo z jihu podél pobřeží Norska – ten přinášel srážky a oblačnost. Tohle je rozdíl, který na mapě nevidíte a v popisu destinace nenajdete. Kvalitní oblečení a boty s nesmeky nejsou doporučení, jsou pro nezkušené nutnost.

Sněhu jsme měli štěstí — únor ho na Lofotech nezaručuje a bílá pokrývka na červených rybářských domcích změnila kompozice způsobem, který jsem v přípravě nepočítal.

Co fotit

Hlavní téma je jasné dřív než vystoupíte z trajektu — moře, pobřeží, dlouhé expozice, dramatická obloha, vstávání, ale o to dříve na barák, protože 16:30 zapadá.

Na tohle jsem si vezl NISI System 150 s plochými filtry a ND ve čtyřech hustotách, hlavně šest a devět stop. Rozbouřená voda na břehu se s ND filtrem změní v hedvábnou plochu, mraky táhnoucí přes oblohu zanechají v expozici stopy rozmázlého pohybu. Pro tenhle typ focení je pořádný stativ naprosto zásadní — ne jako doplněk, ale jako základ celé práce. Ve větru, který na exponovaných místech dosahoval sedmdesáti až devadesáti kilometrů za hodinu, nechejte nekvalitní lehký stativ doma. Musel ho skrývat vlastním tělem, podvěsit fotobatoh, hledat závětří ve skalách, přehodnotit pozice podle aktuálních poryvů.

Teleobjektiv 400 mm jsem nechal doma a bylo to správné rozhodnutí. Na Lofotech stačí překvapivě málo — šel jsem s Canon RF 14–35 f/4 a Canon EF 70–200 f/4. Víc by bylo přítěží a stejně v tom větrů ani nechcete s ničím moc manipulovat.

Turisté z Asie

Turistů bylo překvapivě hodně, devět z deseti Asiaté. Na silnicích to znamenalo zvýšenou opatrnost — řidiči nezkušení s podmínkami, spousty sněhu, úzké cesty podél fjordů, nejistý pohyb v kolonách. Tohle jsem nečekal a příště bych tomu přizpůsobil pohyb po lokalitách — dříve ráno, mimo hlavní časy.

Polární záře

Každý se mě ptá na polární záři. Jako super, ale jak praví klasika: „Když to srovnám s výletem na Kokořín…“ Ano, viděli jsme ji. Technicky to není záhada:

• clona na plnou díru nebo alespoň f/2.0,
• ISO 800,
• čas podle aktivity záře, při jejím rychlém pohybu klidně i 1/25 kratší čas, jinak dostanete rozmazaný oblak bez struktury.

Stativ na pevném podkladu, dálková spoušť. Ale to nejdůležitější nenastavíte v menu foťáku — závisí to na KP indexu a na slunci. Je dobré plánovat kde a kdy stát, ne co uvidíte.

Z Lofot jsem odjel s jednou jasnou myšlenkou — tenhle týden nestačil. Příště, místo, které je takhle fotograficky bohaté, si zaslouží vytěžit.